Osobní příběh
Mé životní heslo zní: "Na co sáhnu, to mi jde."
A opravdu tomu tak je. Cesta k tomuto životnímu
postoji však nebyla jednoduchá...
Prvních 9 let svého života jsem prožil v podhůří Hostýnských vrchů v "malé" vesnici s názvem Rajnochovice. Dětství v lesích, koupání ve splavu a různé klučičí lumpárny vzdálené od civilizace, to bylo moje! Dodnes se na tato místa rád vracím a rozplývám se nad ovcemi, kravami či koňmi na kopcích a lukách. Bohužel jsme se museli z tohoto kraje odstěhovat za prací maminky. A už to začalo...
Nemám rád zásadní změny, pomaleji se s nimi vyrovnávám a tak ani změna prostředí mi nedělala dobře. Z rodinného domu jsme se přestěhovali do bytu, nastoupil jsem do nové školy a její nároky byly oproti té naší "vesnické" poněkud jiné. Vztahy ve škole nebyly tak vřelé, jak jsem byl zvyklý. Cítil jsem se jako vetřelec. Pocit volnosti, spokojenosti a svobody byl ta tam.
Nový život ovlivnil celou naši rodinu. Každý se s tím musel vyrovnat po svém. Samozřejmě s nástupem maminky do nového zaměstnání také ubylo času na to, věnovat se mi. Ve škole jsem, také díky své dyslexii a dysgrafii, začal plavat a tak tak jsem procházel. Na učení jsem neměl ani pomyšlení, protože bylo pro mě důležitější najít si nové přátele. Cítil jsem se sám.
Přesto jsem se nevzdával, vyučil jsem se autoklempířem. Během studia jsem také získal svářečské oprávnění a hned po škole jsem pracoval jako svářeč CO2 . Postupem času jsem si rozšířil své řidičské znalosti ze skupiny B na skupinu C + E. Bylo mi líto toho nevyužít a tak jsem začal pracovat jako řidič kamionu. Po vážné dopravní nehodě jsem se rozhodl tuto práci přenechat zkušenějším kolegům a rozšířit tým své ženy Petry, která se finančnímu poradenství věnovala již od r. 2005.
Nikdo mi, kromě mé ženy Petry, zpočátku nevěřil. Rodina i přátelé se na mě dívali přes prsty, pochybovačně a denně jsem si vyslechl jak na tuto práci nemám. Sráželo mě to na kolena, bolelo a od některých hodně mrzelo. Přesto jsem se nevzdal a šel jsem dál!
Ve financích jsem se našel. Miluju kontakt s lidmi a nedělá mi problém cokoliv vyřídit či zařídit. Postupně jsem se naučil ovládat počítač více než jen uživatelsky a rozvinul jsem nejen své komunikační dovednosti, ale hlavně i ty na úrovni vnitřního sebepoznání.
"Kecálků" začalo ubývat a od pochybovačů jsem začal slýchávat jak jsem je překvapil. Díky mému obrovskému posunu a osobnímu růstu od r. 2011 vedu celou holešovskou kancelář, kdy manželka práci ve financích ukončila z důvodu odchodu na mateřskou dovolenou. Od r. 2012 jsem hrdým tátou Nikolky a od r. 2014 syna Marečka.
Píle a pracovitost se mi vyplatila, v r. 2013 jsem se umístil na 4. místě v interní soutěži Makléř roku, v r. 2014 na 1. místě, v r. 2015 na místě druhém, v r. 2016 opět na místě prvním a v roce 2017 i r. 2019 jsem opět obhájil první místo.
Jelikož je pro mě rodina vším, koupili jsme si rodinný dům ve Všetulích a jsme nad míru spokojeni. Děti mají volnost na zahradě a zažívají denně spousty nových dobrodružství.
Dalším krůčkem k naprostému štěstí byl přesun plechového miláčka, Ford Anglia z r. 1957 po dědečkovi mé ženy, na náš dvorek, kterým jsem si splnil svůj dětský sen - mít veterána a vlastnoručně si jej zprovoznit. (pozn. pro muže: už startuje!)
Nebyl by to ale život, aby i nám nepřipravil různé zkoušky. Kvůli vývojové dysfázii dcerky nás cesty zavedly ke koním. A tak dnes máme vlastní Rodinnou stáj Horse meadow v Bořenovicích, kterou jsem sám vybudoval na holém poli.
A tak i Vám přeji abyste se nenechali ovlivňovat svým okolím. I když podporu v okolí či dokonce rodině nenajdete, nevzdávejte se. Jděte si za svým snem a buďte šťastní, protože druhou šanci na prožití svého života již nedostanete.
- Rostislav Ležák